Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas se rozhodl donutit nezaměstnané k práci. Pomoci mu k tomu má povinnost nezaměstnaných přijmout veřejně prospěšné práce nebo se rekvalifikovat.

Pokud tuto povinnost nezaměstnaný odmítne splnit, přijde o všechny sociální dávky a nezbude mu než se spokojit s existenčním minimem ve výši 2080 korun.

Dosud mají i dlouhodobě nezaměstnaní nárok na velmi štědré sociální dávky, které je nijak nemotivují pracovat. Existuje sice povinnost nezaměstnaných aktivně si hledat práci, tato povinnost však často není ze strany pracovních úřadů vyžadována.

Nezaměstnanému pak stačí navštívit zaměstnavatele a oznámit mu, že o práci zájem nemá a že chce jen razítko. Tím pak na Úřadu práce prokáže, že si zaměstnání hledal, i když tomu tak ve skutečnosti není. Malé intervaly povinnosti navštěvovat Úřad práce pak mnoha nezaměstnaným umožňuje přivydělávat si načerno a své příjmy nepřiznávat. Profit těchto lidí je pak dvojnásobný.

#anketa

Nezaměstnaní si musí na dávky vydělat

Ministr Nečas se tak v rámci sociálních a daňových reforem rozhodl maximálně využít povinnosti veřejně prospěšných prací pro dlouhodobě nezaměstnané. Nezaměstnaní si tak budou nuceni nekvalifikovanou a často neatraktivní prací na své sociální dávky vydělat.

Veřejně prospěšné práce sice vykoná nezaměstnaný zadarmo, nicméně odměnou mu ve skutečnosti budou sociální dávky, které nezaměstnaný dostává a které mohou činit v případě, že se stará o dítě, až 9000 korun čistého.

S čím ministr ve skutečnosti počítá, je fakt, že mnoho nezaměstnaných, kteří na systému parazitují a nepracují, přestože by pracovat mohli, veřejně prospěšné práce nenastoupí a raději si práci najdou sami. Za pravdu mu dávají zkušenosti ze sousedních zemí, např. Slovenska, kde sociální reformy pomohly snížit nezaměstnanost z 18 na 11 procent za necelé 4 roky.

Odmítneš práci, přijdeš o všechno

Pokud nezaměstnaný veřejně prospěšné práce odmítne nastoupit, pak ho bude čekat ztráta všech sociální dávek a zbude mu jen existenční minimum ve výši 2080 korun, které jen velmi těžko pokrývá nejnutnější náklady člověka. Zpřísnění sociálního systému tak může státnímu rozpočtu ušetřit 3 až 5 miliard korun.

Obce a města nemají dost práce

Rizikem pro splnění uvedeného cíle může být fakt, že obce nejsou připraveny vytvářet dostatečné množství veřejně prospěšných prací. I veřejně prospěšné práce, které nezaměstnaní vykonávají zadarmo, mají své náklady, které stát dostatečným způsobem nepodporuje. #foto2

Činnosti, které zaměstnanci obcí většinou vykonávají, mají charakter pomocných úklidových, zednických či lakýrnických prací. Možné je samozřejmě vykonávat pomocné práce v obecních či městských lesích, při čištění koryt potoků, úklid odpadků, úpravu veřejných ploch či hřišť.

Obce, ale i zaměstnavatelé či stát mohou veřejně prospěšnými pracemi pokrýt oblasti o které není mezi normálními lidmi velký zájem a které jsou na volném trhu velmi špatně placeny. Jedná se například o péči o staré a těžce nemocné lidi.

Úřady práce opět poskytují zaměstnavateli dotaci na prokazatelně vzniklé mzdové náklady pracovníků v dohodnuté výši, a mohou současně hradit zdravotní a sociální pojištění pracovníků umístěných na veřejně prospěšných pracích. Ze strany zaměstnavatelů je tedy o veřejně prospěšné práce zájem, ze strany nezaměstnaných je však zájem výrazně nižší.

Hrozí prospěšné práce lidem s vyšší kvalifikací?

Ačkoliv veřejně prospěšné práce by mohl vykonávat každý zdravý nezaměstnaný (bez ohledu na kvalifikaci a výši dosaženého vzdělání), je tento program určen především uchazečům se základním vzděláním, zdravotním omezením, sociálně nepřizpůsobivým, ženám s malými dětmi a dlouhodobě evidovaným na úřadech práce.

Absolventi či vysokoškolsky vzdělaní nezaměstnaní se veřejně prospěšných prací obávat nemusí. Především je nutno podotknout, že drtivá většina takto nabízených míst neodpovídá jejich kvalifikaci. Nicméně pokud bude nezaměstnaný s vyšší kvalifikací nezaměstnaný dlouhodobě, pak se ho může tato povinnost dotknout také.